Rychlá pomoc v restauraci

Žofie Ondráčková (1969) a Jan Vojta (1975) žijí v Tvarožné v okrese Brno-venkov. Žofie je podnikatelka a pět let hasičkou, Jan Vojta je traktoristou-mechanizátorem. Letos 4. ledna kolem deváté hodiny večer spadl z barové židle v místní restauraci jeden z hostů tak nešťastně, že se udeřil do temene a způsobil si tržnou ránu na hlavě. Při odchodu z restaurace náhle upadl do bezvědomí a zapadl mu jazyk. Jan Vojta a Žofie zraněnému společně poskytli první pomoc. Uvolnili mu jazyk a intenzivně poskytovali umělé dýchání. Přivolali rychlou záchrannou službu a ve stabilizovaném stavu ho předali lékaři, který konstatoval, že pouze díky rychlé a kvalifikované pomoci byl zachráněn život muže.

Zdroj: Alarm revue hasičů a záchranářů, listopad/prosinec  6/2008

Zájezd do Kvačan

Na výroční schůzi 2007 jsme se dohodli, že uspořádáme zájezd do naší družební obce na Slovensku – do Kvačan. Rozhodli jsme se využít prodloužený víkend od pátku 28.9. do neděle 30.9. t.r.
Odjezd byl stanoven na 6. hodinu ranní od zbrojnice. Vyjeli jsme s mírným zpožděním, ale dobrou náladou. Ještě před hranicemi začalo mrholit, ale když jsme dorazili ke hradu Strečno, nepršelo. Začalo až za chvíli a ne a ne přestat. Naší další zastávkou byl Oravský hrad. Jeho prohlídka mohla být považována za trénink na sobotní výšlap, protože na hradě bylo nutno zdolat asi 300 schodů. Okolo půl šesté jsme dorazili do Kvačan a začali se ubytovávat. Sešli jsme se na večeři ve školní jídelně, kde nás přípitkem přivítal starosta.
V sobotu po snídani jsme se popovezli k ústí Prosiecké doliny. Byla naplánovaná túra z Prosiecké doliny do Kvačanské nebo koupání v termálním aquaparku. Počasí vypadalo slibně. Cesta dolinou byla velmi pěkná a jen mírně náročná, ti nejzdatnější si túru prodloužili o výstup na Prosečné. Večer jsme se opět dobře najedli v jídelně a těšili se na večerní zábavu společně s místními.
Nedělní snídaně byla později, abychom se lépe vyspali, po ní někteří stihli i ranní mši v kapličce. Cestou domů jsme nejprve navštívili Demänovskou jeskyni a abychom nevyšli ze cviku, zdolali jsme přibližně 900 schodů.  Poslední zastávkou byl dřevěný protestantský kostel, který měl zajímavou historii. Pak už jsme jeli rovnou cestou domů.
Závěrem chci poděkovat  především našemu řidiči br. Petru Pejřilovi, který nás bezpečně vozil, a také organizátorovi zájezdu Jarovi Kocourkovi.

Autor: Marie Ryšavá