Modlitba hasiče
Nechť kdekoliv oheň vzplane,
Já splním svoji povinnost.
Pro záchranu životů Pane,
dodej mi síly dost.
V náručí vynést dítě,
když ještě nevypršel čas.
ale i starce, matku,
která má šedý vlas.
Stále na stráži stojím,
protože povolaný jsem
před ohněm blízké chráním
a pomoci chci všem.
Když z Tvé vůle se má stát,
že sám při tom život ztratím,
požehnej Pane mé rodině
a laskavou rukou vrať jim,
co při plnění poslání
jsem jiným lidem dal.
Amen
POČÁTKY HASIČSKÉHO HNUTÍ NA MORAVĚ
Člověk měl odedávna starosti, aby oheň byl jenom „dobrý sluha“ a nikoliv „zlý pán“. Ne vždy se mu to ale dařilo.
V minulosti vznikaly požáry lehce. Používání otevřeného ohně a hořlavého stavebního materiálu spolu s lidskou neopatrností byly jejich příčinou. I způsob hašení se dříve lišil. Zatímco v dnešní době věnujeme hlavní úsilí hořícímu objektu, v minulosti byly chráněny především sousední budovy a ty hořící se nechaly na pospas ohni.
Podle často vydávaných požárních nařízení musela mít každá obec připraveny háky, sekery, žebříky a primitivní stříkače. Každý cech měl určeno, jakým způsobem se má zúčastnit hašení. Kde cechy nebyly, tam se hasební povinnost týkala všech. Také vrchnost byla těmito katastrofami postihována a proto již v roce 1671 byly zavedeny poplatky z komínů a prohlídky topenišť.
Roku 1751 vydává moravské místodržitelství „Řád k hašení ohně v markrabství Moravském“. Syn Marie Terezie Josef II. vydal 25. července 1785 požární předpis pro Čechy, Moravu a Slezsko. Po roce 1848 byly vydány říšské zákony číslo 105 a 142 a roku 1873 zákon č. 15 platný pro markrabství Moravské, kterým se vydává „Řád policii požárové a řád hasící“. Stanovil, aby v každé obci, která má více než 50 domů byl zřízen hasičský dobrovolný sbor. Iniciátory založení měli být starostové a obec měla pořídit nejnutnější výstroj a hasící zařízení.
Ve druhé polovině 19. století se počaly účinkem zemského zákona č. 135 z roku 1867 o právu shromažďovacím a spolčovacím zakládat i sbory hasičské, a to nejvíce ve větších městech. Následovala menší města a v 70. letech se hasičské hnutí začalo šířit i ve venkovských obcích. Počet stoupenců této myšlenky narůstal zásluhou neúnavného propagátora a vlastence Tituse Kršky i díky bohatým mecenášům, zejména majitelům panství a vlastníkům velkých zemědělských a průmyslových podniků.
I v nejbližším okolí naší obce byly takto založeny hasičské sbory, a to v Podolí (roku 1881), v Kovalovicích a Pozořicích (1885), ve Šlapanicích (1889), v Sokolnicích (1892), v Praci a Ochozi (1895), v Jiříkovicích a Blažovicích (1896), v Mokré (1901), v Sivicích (1903), ve Vin. Šumicích (1904), v Horákově (1905), v Hostěnicích (1906) a ve Velaticích (1908).
.
.
ZALOŽENÍ HASIČSKÉHO SBORU VE TVAROŽNÉ
Podle ústního podání měla obec Tvarožná stříkačku již v roce 1831. Byla zakou-
pena z tzv. konstribučenského fondu pro Tvarožnou a Velatice a trvale uskladněna ve Tvarožné. Stříkačka byla dřevěná stejně jako osy kol a táhla, nádrž pobitá měděným plechem, bez sacího zařízení. Voda se do nádrže musela dávat ručně. Dvakrát do roka se zkoušela, zda je schopná provozu.
V srpnu 1890 v neděli v poledne vznikl oheň u Fr. Blaháka č. 43, Jana Floriána č. 18 a Jaromíra Švábenského č. 19. Domy vyhořely do základů a škoda činila 8000 zlatých. Při požáru se ukázala nedostatečnost staré dřevěné stříkačky. Tato událost se stala rozhodující pro založení hasičského sboru ve Tvarožné.
Hlavními nositeli této ušlechtilé myšlenky byli zámečník Štěpán Knos a rolník Jan Kaláb z č. 129.
Na shromáždění, kterého se též zúčastnil starosta Jan Blahák z č. 10 a radní Matěj Daněk a František Krček, promluvil o významu hasičského sboru a jeho důležitosti pro obec tehdejší učitel Josef Kozlík.
Do zřizovacího výboru byli zvoleni:
Inocenc Šír – hostinský a řezník
František Brzobohatý – rolník
Josef Kozlík – učitel
Štěpán Knos – zámečník
Josef Šlezingr – rolník
Bylo ujednáno zakoupit novou stříkačku a založit Sbor dobrovolných hasičů.
Ale jak už to tak bývá, vyskytli se lidé, k08.01.2011 13:01ou novotu. Proto se stalo, že teprve několikátá porada zřizovacího výboru přinesla rozhodnutí.
Brzy potom se sešel výbor pro schválení nových členů. Všichni očekávali velké množství přihlášek, a proto se ustavující výbor rozhodl, že nejvyšší počet členů může byt 40, a to takových, kteří jsou ustavičně doma. S dělníky, kteří jsou celý týden v Brně za prací se počítat nedalo.
Tak byl 16. května 1891 založen Sbor dobrovolných hasičů ve Tvarožné.
Konaly se první volby do výboru a náčelnictva, při kterých byli zvoleni:
do výboru předseda – Matěj Daněk, rolník, č. 15
místopředseda – Jan Blahák, rolník, č. 10 – starosta obce
Příznivci sboru byli hrabě Engbert Belcredi z Líšně a tvaroženský farář Václav Kosmák.
Stříkačka byla zakoupena za 900 zlatých, když starosta Jan Blahák a radní Matěj Daněk a Fr. Krček darovali 100 zlatých, rodina Belcredi přispěla částkou 50 zlatých a starosta Velatic Jan Brzobohatý daroval 10 zlatých. Starou stříkačku prodali. Tato stříkačka sloužila až do roku 1928. K ohni byla dopravována ručně a do vzdálenějších míst koňským potahem. Pracovní obleky si hasiči kupovali ze svých prostředků. Také bylo dohodnuto, že obec zapůjčí potřebný obnos na zakoupení hasičského nářadí sboru a že sbor se přičiní o to, aby jej obci splatil ze sbírek a darů. O tom se vedly účty.
Tvarožná patří mezi nejstarší sbory XVI. Župy, i když není uváděna mezi sbory zakládajícími.
Brněnská hasičská župa (č. XVI) byla založena 5. července 1891 a nově založený sbor z Tvarožné byl přijat 18. července 1892 zároveň se sbory z Lažánek, Ořechoviček a Moravských Knínic. Počínaje tímto rokem konaly se pravidelně každoroční sjezdy sborů XVI. žumpy, a to vždy v jiné obci nebo městečku. Kromě župních sjezdů byly příležitostně organizovány tzv. „Hasičské dny“.
24. června 1894 se ve Šlapanicích konala valná hromada a sjezd brněnské hasičské župy za přítomnosti 466 delegátů z 29 sborů. Při této příležitosti se uskutečnilo cvičení, kterého se zúčastnily sbory ze Šlapanic, Podolí, Sokolnic a Tvarožné.
V kronice moravského hasičstva, vydané v roce 1898 k 50. výročí panování Františka Josefa I. jsou uvedeny statistické údaje o činnosti hasičů na Moravě. Nechybí ani jednota číslo 482 – Tvarožná.
Z této kroniky se dovídáme, že na konci roku 1897 bylo ve sboru 23 činných a 12 čestných členů. Předsedou sboru byl Matěj Daněk, náčelníkem Rudolf Kaláb a jednatelem František Kaláb. Sbor měl jednu stříkačku tzv. berlovku a za dobu trvání se zúčastnil u 26 požárů.
V té době měla Tvarožná 137 domů s převážně tvrdou krytinou a 824 obyvatel. V obci bylo provozováno 12 živností.
Od počátku své činnosti nebyli hasiči jen ochránci majetku spoluobčanů, ale i organizátory kulturního dění v obci. Uniformy hasičů nesměly chybět při žádné větší společenské události. Jejich právem bylo pořádání tanečních zábav, hodů, výletů a přednášek např. o významu pojištění, které se v té době začalo rozšiřovat.
Sbor byl v roce 1900 zakládajícím členem „Hasičské vzájemné pojišťovny“ v Brně-Králově Poli dvěma díly po K 100,-, které však byly v roce 1918 vylosovány a sboru vráceny. Tento svépomocný podnik, založený dobrovolnými hasiči na Moravě a ve Slezsku se základním kapitálem tehdejších 200 000,- zl. patřil k nejvyhledávanějším ústavům v celé republice. Členové byli pro případ úrazu pojištěni u „Podporovací pokladny hasičské“.
Pro potřebu členů byl od začátku odebírán časopis „Ochrana hasičská“ a další doporučené knihy a tiskoviny, ze kterých členstvo čerpalo poučení pro další činnost. Zakládající členové, opravdoví průkopníci v této oblasti lidské činnosti, splnili svůj hlavní úkol – ochranu životů a hodnot před požáry. Ale také druhá strana činnosti – organizace kulturních podniků, byla neméně důležitá. Přinášela totiž přínos z nejcennějších – posilovala národní uvědomění.
I proto jsou pro svoje následovníky zářným vzorem, neboť důsledně naplňovali obsah původního hasičského hesla –„BOHU KE CTI – BLIŽNÍMU KU POMOCI“.
Použito z publikace 110. let SDH Tvarožná. Autor: F. Kopecký
