Matěj Daněk
*11.7.1845 +1.2.1902
Rolník, čp. 15
První předseda SDH při založení v roce 1891.
Předseda Živnostenského spolku Blahobyt po založení v roce 1891, spolek zpočátku působil v prostorách jeho selské usedlosti.
27.10.1868 – sňatek s Marií Černou *1844? +23.6.1908
Děti: Ludmila, František, Karel, Matěj, Marie.
Bedřich Barták
Významným hasičským funkcionářem ve Tvarožné byl Bedřich Barták. Narodil se 4. března 1914 jako první dítě obuvnického mistra Mikuláše Bartáka (5. 2. 1884+1926) a jeho manželky Marie (30. 5. 1886+1967). Později se rodičům narodili další dva chlapci Alfons a Stanislav. Otec je po nějakém čase opustil, trápilo jej špatné zdraví. Nejstarší syn musel matce, která byla v domácnosti, pomáhat v péči o rodinu. Začal se učit v Brně v učebním oboru elektrikář. Neměl to ale lehké. Byli tu i dva jeho sourozenci kteří jej potřebovali. Po čase se i oni vyučili a osamostatnili se. Jejich maminka později dostala trafiku aby se jim lépe žilo.
Bedřich Barták už na tom byl líp, staral se sám o sebe. V roce 1942 se oženil. Vzal si tvaroženskou rodačku Marii Šlezingerovou (1919+2009). Prozatímní bydlení měli u Šlezingerových. Po čase se jim narodila dcera Marie (1946). Postavili si dům na Nové ulici. V roce 1950 se jim narodily dvojčata Bedřiška a Ludmila.
Bedřich Barták byl dlouholetým členem hasičského sboru. Byl oblíbený, nezkazil žádnou legraci. Jako nástupce Josefa Horáka se v roce 1944 stal velitelem hasičů a součástí jeho činností se staly různá cvičení a soutěže. Vedl hasiče na první soutěž po osvobození v roce 1945, kterou bylo 45. výročí založení hasičského sboru v Mokré.
Nelehkým úkolem bylo poválečné zahájení obvyklé činnosti hasičů včetně doplnění výstroje a výzbroje. Jeho obětavá a vytrvalá činnost pomáhala překlenout i období, kdy zájem o činnost ochaboval. Ve funkci byl potvrzován na valných hromadách. Po roce 1945 to bylo v roce 1948 a 1951. Funkci velitele (náčelníka) vykonával dlouhých 22 let (1944 -1966).
V roce 1966 při oslavách 75. výročí založení tvaroženského sboru obdržel spolu s dalšími zasloužilými členy čestné uznání.
Na konci života trpěl srdeční slabostí a měl potíže s chůzí. Při pohřbu švagra Josefa jej se srdeční slabostí odvezla sanitka do nemocnice. Z brněnské nemocnice jej zanedlouho přeložili do nemocnice v Mostišti. Ani zde mu nepomohli. Zemřel v roce 1979.
Ze vzpomínek dcery Marie Blahákové upravil František Kopecký, kronikář ve Tvarožné
Rudolf Kaláb
Rudolf Kaláb patřil ve Tvarožné mezi významné a dlouholeté hasičské funkcionáře.
Narodil se ve Tvarožné 11. září 1926. Jeho rodiči byli matka Marie rozená Kalábová, z domu č. 3 ve Tvarožné a Rudolf Kaláb z domu č. 16 ve Tvarožné. Měl tři sestry. O tři roky starší Boženu, o tři roky mladší Marii a o šest let mladší Františku. Rodiče si ve dvacátých letech minulého století, kdy se rušil ve Tvarožné panský dvůr Belcredi, zakoupili jeho část, kde byly chlévy a z přední části u obecní silnice si postavili bydlení. Dnes dům je to č. 197. Začali zde žít se svými dětmi a hospodařit na pozemcích, které dostali věnem od rodičů z domu č. 3 a č. 16.
Jejich rodinné štěstí však netrvalo dlouho. Otec Rudolf v roce 1936 vážně onemocněl, praskly mu žaludeční vředy (na tehdejší dobu vážné onemocnění) a náhle zemřel. Matka Marie zůstala se čtyřmi nezaopatřenými dětmi na hospodářství sama. Finančních prostředků bylo málo, děti se musely brzy zapojit dle schopností do chodu hospodářství. Také si matka sehnala čeledína, který vypomáhal s těžkou prací. V roce 1943 postihla rodinu další rána, na horečnaté onemocnění zemřela náhle nejmladší dcera Františka.
V roce 1945, při osvobozování Tvarožné byl dům rodiny Kalábovy č. 197 zasažen bombou a částečně poničen. Naštěstí nebyl nikdo zraněn.
Rudolf Kaláb od svých 17 let zastával doma práci hospodáře. Jeho starší sestra Božena nemohla jít pro nedostatek financí studovat i když měla ve škole velmi pěkné známky. Po celé mládí musela rovněž pomáhat v hospodářství až do doby, kdy se provdala za Aloise Hodaně z Velatic.
Rudolf se v roce 1951 oženil. Za manželku si vzal Anežku Benešovou ze Tvarožné č. p. 7.
V roce 1952 se jim narodila dcera Marie, v roce 1953 dcera Anežka a v roce 1954 syn Rudolf.
Až do roku 1957 samostatně hospodařili na pozemcích, které mu přenechala matka Marie.
Při kolektivizaci zemědělství vstoupili v témže roce do Jednotného zemědělského družstva ve Tvarožné. Od začátku se Rudolf podílel aktivně na řízení družstva, vykonával funkci místopředsedy, staral se o kulturní vyžití členů JZD a pracoval jako družstevní skladník. V kolektivu byl oblíbený.
Při sloučení JZD Tvarožná a Sivice a pak i při založení JZD 1. Máj Pozořice byl stále činný v kulturní komisi a staral se o rekreace družstevníků a jejich kulturní vyžití.
Mimo to vše byl stále celé roky aktivním funkcionářem v místním hasičském sboru.
V roce 1972 se provdala dcera Marie a rovněž dcera Anežka. V následujících letech Rudolf Kaláb omezil svoji aktivní činnost v kulturní komisi, práci skladníka vyměnil za práci na odchovně býků ve Tvarožné . Aktivně pomáhal při stavbě nového rodinného domu dceři Marii a o několik roků později synovi Rudolfovi, který zbořil dům č. 3 (po Petru a Marii Kalábových) a rovněž stavěl nový rodinný dům.
Na odchovně býků pracoval až do důchodu. Ale i pak se snažil být činný. Když JZD 1. Máj postavilo a zprovoznilo Motorest Rohlenka, pracoval zde jako výpomocný skladník. Pak ještě dle možností chodil kontrolovat činnost čističky na Motorestu Rohlenka.
V roce 2001 oslavil se svojí manželkou Anežkou výročí 50 let sňatku. I v důchodu se rádi občas někam zajeli podívat autem. Velice rád také jezdil na kole. 11. září 2001 v den teroristických náletů v USA, jej postihl srdeční kolaps a skončil v nemocnici. Tam mu byla provedena operace srdce. Jeho zdravotní stav byl po operaci dobrý. Stále se snažil udržovat v pohybu. Bohužel onemocněla jeho manželka Anežka, která jej v roce 2007 opustila. O Rudolfa se starala dcera Anežka, která bydlela s rodiči. Na začátku roku 2014 se u něj začaly projevovat zdravotní problémy. Skončil v nemocnici a 3. července 2014 v nemocnici v Rajhradě zemřel.
Zastávané hasičské funkce: předseda 1966-1988, kronikář.
Oldřich Švehla
Oldřich Švehla se narodil 11.10.1928 rodičům Janu a Olze Švehlovým. Měl dva starší sourozence Jana a Jiřinu. Vyučil se instalatérem. Celý život pracoval u Průmyslových staveb Brno. Stavěl Cementárnu v Mokré, Jadernou elektrárnu Dukovany, Jadernou elektrárnu Temelín a další velké stavby. Byl velký sportovec, fotbalista, rád zpíval a hrál v ochotnickém divadle, kde se seznámil se svou budoucí ženou. Dlouhá léta spolu zpívali v chrámovém sboru. Byl dlouholetým členem dobrovolných hasičů ve Tvarožné. U hasičů, tehdy požárníků, byl spolu s Aloisem Bendou posledním trubačem. Dá se říci, že převzal trubačskou štafetu po svém otci Janovi. V roce 1966 nahradil ve funkci velitele Bedřicha Bartáka. Po čtrnácti letech, v roce 1980, tuto funkci předal Pavlu Odehnalovi. V roce 1954 se oženil s tvaroženskou rodačkou Růženou Odehnalovou. Vychovali spolu tři dcery Marii, a dvojčata Olgu a Janu. Ve zdraví se dožil vysokého věku 95 let. Zemřel 11. 02.2024, doma mezi svými nejbližšími.
Josef Kozlík
K založení Sboru dobrovolných hasičů přispěl i učitel Josef Kozlík. První zmínka o jeho působení ve Tvarožné je v Pamětní knize zapsána v roce 1887. Působil jako sbormistr Cyrillské jednoty, jejímž protektorem byl farář Václav Kosmák. Jako o dobrém zahradníkovi se o něm v Pamětní knize zmiňuje kronikář Bohuslav Skácel. Po požáru tří domů v srpnu 1890 bylo svoláno shromáždění občanů. Josef Kozlík tam promluvil o významu hasičského sboru pro obec. Byl zvolen členem „zřizujícího výboru“. Učil ve Tvarožné, pár let ve Šlapanicích, znovu ve Tvarožné, učiteloval i v Bílovicích nad Svitavou.
Oldřich Lička
Oldřich Lička se narodil 29. října 1901. Bydlel na Konci v domě číslo 147 a provozoval krejčovskou živnost.
S manželkou Růženou vychovali děti Libuši a Oldřicha.
Do hasičského sboru vstoupil ve válečném roce 1917. Byl přesvědčeným hasičem. Propagoval hasičské bratrství a samaritánskou službu. V roce 1966, při oslavě 75. výročí založení sboru, obdržel spolu s ostatními zasloužilými členy čestné uznání. O deset let později, při 85. výročí založení sboru, mu bylo za dlouholeté vykonávání funkce jednatele předáno vyznamenání za věrnost. V jeho čtivých jednatelských zápisech nacházíme řadu citátů, které mají platnost i dnes.
Jako příklad uvedu jeho citát z roku 1945: „Přes překážky, přes nepřízeň jednotlivců půjdeme cestou svou, poctivou, spojenou s prací v našem sboru. Vykonáme tak nejlépe naši povinnost, jako občané ke svým spoluobčanům i k sobě samým.“
Oldřich Lička zemřel 24. června 1986. Jeho jednatelské zápisy ze schůzí prozrazují člověka zapáleného pro hasičskou myšlenku a svojí úpravností a obsahem jsou cenným zdrojem informací z té doby.